Kawaniši H8K

Kawaniši H8K
Určení	námořní hlídkový létající člun
Výrobce	Kawaniši
První let	leden 1941
Zařazeno	únor 1942
Vyřazeno	1945
Uživatel	Japonsko
Výroba	1940 až 1945
Vyrobeno kusů	167 ks (včetně 3 prototypů)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kawaniši H8K (japonsky: 二式飛行艇, Nišiki hikótei, Létající člun typu 2; 二式大型飛行艇, Nišiki daikei hikótei, Velký létající člun typu 2; 二式大艇, Nišiki daitei nebo Nišiki taitei, Velký člun typu 2) byl létající člun japonského císařského námořního letectva používaný během druhé světové války k hlídkování nad oceánem. Spojenecké kódové označení pro tento typ bylo Emily.

Vývoj

Ve stejné době, kdy v roce 1938 vstupoval do služby Kawaniši H6K, si námořnictvo objednalo vývoj většího hlídkového letounu s delším doletem. Výsledkem byl velký hornoplošník považovaný za nejlepší létající člun celého konfliktu. Vývoj letounu ale nebyl idylický. První prototyp vykazoval velmi špatné vlastnosti na vodě a teprve až změny tvaru trupu u dalších prototypů vedly ke zlepšení.

H8K se začal vyrábět v roce 1941 a na první bojovou operaci se vydal v noci na 4. března 1942 při pokusu o průzkum námořní základny Pearl Harbor. Protože cíl ležel mimo dolet létajících člunů, počítal tento smělý plán s doplněním paliva z ponorek na smluveném místě u Francouzských fregatních mělčin (malý atol mezi Midway a Havají). Průzkum označovaný jako operace K byl provedem v noci za úplňku, při odletu byly shozeny zápalné pumy pro psychologický efekt. Kvůli oblačnosti mise skončila neúspěchem.

Verze

Brzy se objevila vylepšená verze H8K2 a její extrémně těžká obranná výzbroj jí mezi spojeneckými letci vysloužila přezdívku „Létající dikobraz“ (Flying Porcupine). Se 112 vyrobenými kusy byla H8K2 konečnou výrobní verzí. Těmto strojům bylo v průběhu války v Pacifiku přidělováno široké spektrum úkolů sahající od hlídkování a průzkumu až po bombardování a transportní lety. Bylo také postaveno skoro 40 strojů čistě transportní verze H8K2-L schopné přepravit až 62 vojáků. Tyto letouny byly známé také jako Seikú (晴空, Čistá obloha).

Celkem bylo vyrobeno 167 kusů a jen čtyři se dočkaly konce války. Jeden z nich, H8K2, padl na konci války do rukou amerických jednotek a byl zkoušen ve Spojených státech. Nakonec byl v roce 1979 vrácen do Japonska a vystaven v tokijském Muzeu námořní vědy (Museum of Maritime Science) až do roku 2004, kdy byl přemístěn do muzea v Kagošimě.

Specifikace (H8K2)

Technické údaje

• Osádka: 10
• Rozpětí: 38,00 m
• Délka: 28,15 m
• Výška: 9,15 m
• Nosná plocha: 160 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 18 380 kg
• Vzletová hmotnost: 24 500 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 32 500 kg
• Pohonná jednotka: 4 × dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Kasei 22
  • Výkon motoru: 1850 k (cca 1361 kW)

Výkony

• Maximální rychlost: 465 km/h
• Dostup: 8760 m
• Počáteční stoupavost: 8,1 m/s
• Dolet: 7150 km

Výzbroj

• 5 × 20mm kanón typu 99 (po jednom v příďové, hřbetní a ocasní věži, po jednom v bočních střelištích)
• 5 × 7,7mm letecký kulomet typu 92 (pohyblivě lafetované v trupových střelištích)
• 2 × letecké torpédo o hmotnosti po 800 kg (každé) nebo 1 000 kg pum či hlubinných náloží

Avionika

Část letounů nesla protilodní radar Vzor VI Model 1

Odkazy

Literatura

• FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawanishi H8K, s. 307 až 313. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kawaniši H8K na Wikimedia Commons
• Kamuflážní schémata letounu Kawaniši H8K Archivováno 19. 11. 2014 na Wayback Machine.