Střední doba života

Tento článek je o fyzikální veličině. O délce dožití jako statistickém údaji o populaci pojednává článek Střední délka života.

Střední doba života (obvykle značená řeckým písmenem τ) je fyzikální veličina charakterizující čas setrvání dané entity v nestabilním stavu. Entitou může být nestabilní elementární částice, atomové jádro radioaktivního nuklidu, nestabilní energetický stav atomu apod.

Střední doba života je pro exponenciální přeměnu rovna převrácené hodnotě přeměnové konstanty a je přímo úměrná poločasu přeměny.

Udává se jako důležitá charakteristika elementárních částic.

Značení a jednotky

Doporučené značení střední doby života je τ {\displaystyle \tau \,} .[1]

Protože se jedná o čas, je hlavní jednotkou soustavy SI sekunda, značka „s“.

Vzhledem k velmi rychlému rozpadu některých částic se často používají i dekadické díly této jednotky, zejména milisekunda „ms“ a nanosekunda „ns“.

Naopak vzhledem k dlouhým dobám života některých radioaktivního nuklidů se někdy používají i vedlejší jednotky hodina „h“ a den „d“, v případech kdy se nejedná o přesnost i mimosoustavová jednotka rok (nejednoznačně stanovená, nemá jednotnou mezinárodní značku – obvykle značená „r“ z českého rok nebo „a“ z latinského annus, případně „y“ či „yr“ z anglického year).

Definice a výpočet

Střední doba života je definována jako střední doba, za niž dojde k přeměně dané entity (částice, energetického stavu apod.). Matematicky ji lze vyjádřit vztahem:

τ = 0 t d N d t d t 0 d N d t d t {\displaystyle \tau ={\frac {\int _{0}^{\infty }t\,{\frac {\mathrm {d} N}{\mathrm {d} t}}\,\mathrm {d} t}{\int _{0}^{\infty }{\frac {\mathrm {d} N}{\mathrm {d} t}}\,\mathrm {d} t}}} , kde t {\displaystyle t\,} značí čas, ( d N d t d t ) {\displaystyle \left({\frac {\mathrm {d} N}{\mathrm {d} t}}\,\mathrm {d} t\right)\,} počet entit daného statistického souboru, které se přemění za dobu d t {\displaystyle \mathrm {d} t\,} .

Střední doba života u exponenciální přeměny

Pro exponenciální přeměnu, pro kterou je úbytek počtu entit N {\displaystyle N\,} dán vztahem

N = N 0 e λ t {\displaystyle N=N_{0}\,\mathrm {e} ^{-\lambda t}} ,

se lze prostým dosazením do definičního vztahu přesvědčit, že platí:

τ = 1 λ {\displaystyle \tau ={\frac {1}{\lambda }}} , kde λ {\displaystyle \lambda \,} je tzv. přeměnová konstanta, u radioaktivního rozpadu zvaná rozpadová konstanta.

Dosazením střední doby života za čas ve vztahu pro exponenciální přeměnu lze získat názornou interpretaci střední doby života:

Střední doba života (pro exponenciální přeměnu) je doba, za kterou poklesne v daném statistickém souboru počet entit na 1 e {\displaystyle {\tfrac {1}{\mathrm {e} }}} -násobek původního počtu, e je Eulerovo číslo.

Příbuzné veličiny

Poločas přeměny

Poločas přeměny (doporučené značení T½)[1] je střední doba, za níž dojde v daném statistickém souboru k přeměně poloviny entit. Pro exponenciální přeměnu je přímo úměrná střední době života podle vztahu:

T 1 / 2 = τ ln 2 {\displaystyle T_{1/2}=\tau \,\ln 2} .

Šířka energetického stavu

Šířka energetického stavu (též šířka energetické hladiny, doporučené značení Γ)[1] je mírou intervalu energií, které nabývá daný nestabilní kvantový systém v daném energetickém stavu (mírou neurčitosti energie dané energetické hladiny).

Tato veličina je založena na relaci neurčitosti pro určení energie a charakteristického času a je definována vztahem:

Γ = τ {\displaystyle \Gamma ={\frac {\hbar }{\tau }}} , kde {\displaystyle \hbar \,} je redukovaná Planckova konstanta.

Používá se místo střední doby života např. v případech, kdy přeměna probíhá vlivem silné jaderné interakce a střední doba života je extrémně krátká – tedy např. jako charakteristika tzv. rezonancí.

Šířka energetického stavu má rozměr energie a jako její jednotka se zpravidla používá elektronvolt nebo jeho násobky (keV, MeV, GeV).

Charakteristiky jiných průběhů přeměn

Následující tabulka udává střední dobu života a poločas přeměny pro různé charakteristické průběhy počtu entit v souboru (rychlost úbytku entit je dána významnými rozděleními pravděpodobnosti).

průběh úbytku entit funkce počtu entit
N ( t ) N 0 {\displaystyle {\frac {N(t)}{N_{0}}}}
střední doba života
τ {\displaystyle \tau \,}
poločas přeměny
T 1 / 2 {\displaystyle T_{1/2}\,}
exponenciální e λ t {\displaystyle \mathrm {e} ^{-\lambda t}} 1 λ {\displaystyle {\frac {1}{\lambda }}} ln 2 λ {\displaystyle {\frac {\ln 2}{\lambda }}}
normální 1 Φ ( t μ σ ) {\displaystyle 1-\Phi \left({\frac {t-\mu }{\sigma }}\right)} [pozn. 1] μ {\displaystyle \mu \,} μ {\displaystyle \mu \,}
log-normální 1 Φ ( ln t μ σ ) {\displaystyle 1-\Phi \left({\frac {\ln t-\mu }{\sigma }}\right)} [pozn. 1] e μ + 1 2 σ {\displaystyle \mathrm {e} ^{\mu +{\tfrac {1}{2}}\sigma }} e μ {\displaystyle \mathrm {e} ^{\mu }}
Weibullův e ( t λ ) β {\displaystyle \mathrm {e} ^{-({\frac {t}{\lambda }})^{\beta }}} λ Γ ( 1 + 1 β ) {\displaystyle \lambda \Gamma (1+{\frac {1}{\beta }})} [pozn. 2] λ ln ( 2 ) 1 β {\displaystyle \lambda \ln(2)^{\tfrac {1}{\beta }}}
χ 2 {\displaystyle \chi ^{2}} γ ( k 2 , t 2 ) Γ ( k 2 ) {\displaystyle {\frac {\gamma ({\tfrac {k}{2}},{\tfrac {t}{2}})}{\Gamma ({\tfrac {k}{2}})}}} [pozn. 3][pozn. 2] k {\displaystyle k\,} k 2 3 {\displaystyle \thickapprox k-{\tfrac {2}{3}}\,}
logistický 1 1 + e x μ s {\displaystyle {\frac {1}{1+\mathrm {e} ^{\tfrac {x-\mu }{s}}}}} μ {\displaystyle \mu \,} μ {\displaystyle \mu \,}
log-logistický α β t β + α β {\displaystyle {\frac {\alpha ^{\beta }}{t^{\beta }+\alpha ^{\beta }}}} α π β sin ( π / β ) {\displaystyle {\frac {\alpha \pi }{\beta \sin(\pi /\beta )}}} α {\displaystyle \alpha \,}

Poznámky

  1. a b Φ ( y ) = 1 2 π y e 1 2 x 2 d x {\displaystyle \Phi (y)={\frac {1}{\sqrt {2\;\pi }}}\int _{-\infty }^{y}\mathrm {e} ^{-{\frac {1}{2}}x^{2}}\mathrm {d} x}
  2. a b Γ ( y ) = 0 x y 1 e x d x {\displaystyle \Gamma (y)=\int _{0}^{\infty }x^{y-1}\mathrm {e} ^{-x}\,\mathrm {d} x}
  3. γ ( a , y ) = 0 y x a 1 e x d x {\displaystyle \gamma (a,y)=\int _{0}^{y}x^{a-1}e^{-x}dx}

Reference

  1. a b c ČSN ISO 31-9 Veličiny a jednotky – Část 9: Atomová a jaderná fyzika. Český normalizační institut, Praha 1996

Související články