Döme Sztójay

Döme Sztójay
premiér Maďarského království
Ve funkci:
22. března 1944 – 29. srpna 1944
PředchůdceMiklós Kállay
NástupceGéza Lakatos

Rodné jménoДимитрије Стојаковић
Narození5. ledna 1883
Vršac, Rakousko-Uhersko (dnes Srbsko)
Úmrtí22. srpna 1946 (63 let)
Budapešť, Druhá Maďarská republika (dnes Maďarsko)
Příčina úmrtístřelná rána
Profesepolitik, diplomat a voják
CommonsDöme Sztójay
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Döme Sztójay (rodným jménem Demeter Sztojakovich, srbsky: Димитрије Стојаковић; 5. ledna 188322. srpna 1946) byl maďarský generál a diplomat srbského původu, který během druhé světové války působil krátce jako maďarský premiér. Po válce byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti maďarskému lidu, a v roce 1946 byl popraven.

Biografie

Narodil se v srbské rodině jako Dimitrije Stojaković (Димитрије Стојаковић) ve městě VršacRakousko-Uhersku (dnešní Srbsko) a za první světové války sloužil jako plukovník rakousko-uherské armády. Po válce sloužil v „národní armádě“ admirála Miklóse Horthyho a poté, co se stal Horthy maďarským regentem byl povýšen na generála a v letech 1925 až 1933 působil jako vojenský attaché v Berlíně.[1] V roce 1927 si pomaďarštil příjmení na Sztójay a v letech 1933 až 1935 pracoval na maďarském ministerstvu obrany.

V roce 1935 byl jmenován maďarským velvyslancem v nacistickém Německu a tuto diplomatickou pozici zastával až do roku 1944. Z této pozice udržoval úzké styky s nacistickým režimem. Po německé okupaci Maďarska v březnu 1944 byl Horthy donucen odvolat premiéra Miklós Kállaye a nahradit jej premiérem, který by s Německem spolupracoval. Horthy navrhl Sztójaye, který se 23. března 1944 stal premiérem a ministrem zahraničí. Jako premiér legalizoval radikální fašistickou stranu Šípových křížů pod vedením Ference Szálasiho, rozpustil odbory, nechal zatknout politické oponenty a zvýšil maďarskou účast v bojích na východní frontě. Za jeho vlády byla zavedena přísná protižidovská legislativa a z Maďarska bylo do vyhlazovacích táborů deportováno na 600 tisíc Židů.[1][2]

V srpnu téhož roku však Horthy Sztójayovu proněmeckou vládu sesadil a nahradil ji novou, pod vedením Gézy Lakatose. Tato vláda začala jednat se Spojenci o příměří a zastavila deportace Židů.[3][4] Německo ale v Maďarsku intervenovalo a donutilo Horthyho abdikovat ve prospěch Szálasiho, který se stal novým premiérem a vůdcem Maďarska.[5] Po svém sesazení z postu premiéra se Sztójay vzhledem ke svému chabému zdraví odebral do sanatoria.[2] V dubnu 1945 uprchl z Maďarska, když německá vojska vytlačila Rudá armáda. Později byl zajat americkou armádou a v říjnu téhož roku byl vydán do Maďarska, kde stanul před lidovým soudem v Budapešti. Byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti maďarskému lidu a odsouzen k trestu smrti. V roce 1946 byl v Budapešti popraven zastřelením.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Döme Sztójay na anglické Wikipedii.

  1. a b c ROMAN, Eric. Austria-Hungary and the Successor States: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. [s.l.]: Infobase Publishing, 2009. 699 s. Dostupné online. ISBN 978-0816045372. S. 564. (anglicky) 
  2. a b HEBERER, Patricia. Children During the Holocaust. [s.l.]: Rowman Altamira, 2011. 513 s. Dostupné online. ISBN 978-0759119840. S. 103. (anglicky) 
  3. KROENER, Bernhard R.; MULLER, Rolf-Dieter; UMBREIT, Hans. Germany and the Second World War. Svazek V, část II: Organization and Mobilization in the German Sphere of Power: Wartime Administration, Economy, and Manpower Resources 1942-1944/5. New York: Oxford University Press, 2003. 1184 s. Dostupné online. ISBN 978-0198208730. S. 96–97. (anglicky) 
  4. LONGERICH, Peter. Holocaust: The Nazi Persecution and Murder of the Jews. New York: Oxford University Press, 2010. 672 s. Dostupné online. ISBN 978-0192804365. S. 409. (anglicky) 
  5. FRIEDMAN, Jonathan C. The Routledge History of the Holocaust. New York: Taylor & Francis, 2001. 516 s. Dostupné online. ISBN 978-0415779562. S. 257. (anglicky) 

Externí odkazy

Premiéři Maďarska
Uhersko během Revoluce 1848–1849
Lajos Batthyány (1848) Ádám Récsey (1848) Lajos Kossuth (1848–1849) Bertalan Szemere (1849)
Uhersko v rámci Rakouska-Uherska
Gyula Andrássy (1867–1871) Menyhért Lónyay (1871–1872) József Szlávy (1872–1874) István Bittó (1874–1875) Béla Wenkheim (1875) Kálmán Tisza (1875–1890) Gyula Szapáry (1890–1892) Sándor Wekerle (1892–1895) Dezső Bánffy (1895–1899) Kálmán Széll (1899–1903) Károly Khuen-Héderváry (1903) István Tisza (1903–1905) Géza Fejérváry (1905–1906) Sándor Wekerle (1906–1910) Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) László Lukács (1912–1913) István Tisza (1913–1917) Móric Esterházy (1917) Sándor Wekerle (1917–1918) János Hadik (1918)
První Maďarská republika
Mihály Károlyi (1918–1919) Dénes Berinkey (1919)
Maďarská republika rad
Sándor Garbai (1919) Gyula Peidl (1919) (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)
Maďarské království
István Friedrich (1919) Károly Huszár (1919–1920) Sándor Simonyi-Semadam (1920) Pál Teleki (1920–1921) István Bethlen (1921–1931) Gyula Károlyi (1931–1932) Gyula Gömbös (1932–1936) Kálmán Darányi (1936–1938) Béla Imrédy (1938–1939) Pál Teleki (1939–1941) László Bárdossy (1941–1942) Miklós Kállay (1942–1944) Döme Sztójay (1944) Géza Lakatos (1944) Ferenc Szálasi (1944–1945) Béla Miklós (1945)
Druhá Maďarská republika
Zoltán Tildy (1945–1946) Ferenc Nagy (1946–1947) Lajos Dinnyés (1947–1948)
Maďarská lidová republika
István Dobi (1948–1952) Mátyás Rákosi (1952–1953) Imre Nagy (1953–1955) András Hegedűs (1955–1956) Imre Nagy (1956) János Kádár (1956–1958) Ferenc Münnich (1958–1961) János Kádár (1961–1965) Gyula Kállai (1965–1967) Jenő Fock (1967–1975) György Lázár (1975–1987) Károly Grósz (1987–1988) Miklós Németh (1988–1989)
Třetí Maďarská republika
József Antall (1990–1993) Péter Boross (1993–1994) Gyula Horn (1994–1998) Viktor Orbán (1998–2002) Péter Medgyessy (2002–2004) Ferenc Gyurcsány (2004–2009) Gordon Bajnai (2009–2010) Viktor Orbán (od 2010)
Autoritní data Editovat na Wikidatech