Arnaldo Forlani
Arnaldo Forlani | |
---|---|
Předseda vlády Itálie | |
Ve funkci: 18. října 1980 – 28. června 1981 | |
Prezident | Sandro Pertini |
Předchůdce | Francesco Cossiga |
Nástupce | Giovanni Spadolini |
Místopředseda vlády Itálie | |
Ve funkci: 4. srpna 1983 – 17. dubna 1987 | |
Předseda vlády | Bettino Craxi |
Předchůdce | Ugo La Malfa |
Nástupce | Giuliano Amato |
Ministr zahraničních věcí Itálie | |
Ve funkci: 29. července 1976 – 4. srpna 1979 | |
Předseda vlády | Giulio Andreotti |
Předchůdce | Mariano Rumor |
Nástupce | Franco Maria Malfatti |
Ministr obrany Itálie | |
Ve funkci: 23. listopadu 1974 – 29. července 1976 | |
Předseda vlády | Aldo Moro |
Předchůdce | Giulio Andreotti |
Nástupce | Vittorio Lattanzio |
Stranická příslušnost | |
Členství | Křesťanská demokracie (do 1994) |
Rodné jméno | Arnaldo Forlani |
Narození | 8. prosince 1925 Pesaro |
Úmrtí | 6. července 2023 (ve věku 97 let) Řím |
Děti | Alessandro Forlani |
Sídlo | Řím |
Alma mater | Urbinská univerzita |
Profese | politik a diplomat |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | Rytíř velkého kříže Řádu Božího hrobu |
Commons | Arnaldo Forlani |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arnaldo Forlani (8. prosince 1925, Pesaro[1] – 6. července 2023, Řím[2][1]) byl italský křesťanskodemokratický politik. V letech 1980–1981 byl premiérem Itálie. 1968–1969 ministr veřejného sektoru, 1969 a 1983–1987 ministr bez portfeje, 1974–1976 ministr obrany, 1976–1979 ministr zahraničních věcí. V koaliční vládě socialisty Bettina Craxiho byl místopředsedou. Byl představitelem Křesťanskodemokratické strany (Democrazia Cristiana), jejímž předsedou byl v letech 1969–1973 a 1989–1992.
Během svého premiérského mandátu musel čelit korupčnímu skandálu ve vlastní straně, zemětřesení na severu Itálie a nové vlně levicového terorismu. Jeho pád způsobila aféra se zločinnou pseudozednářskou lóží Propaganda Due (P2). Forlani čelil kritice (zejména komunistické), že příliš dlouho otálel se zveřejněním jmen členů této zločinecké organizace. Jeho rezignací skončila dlouhá éra, kdy křeslo premiéra držela výhradně křesťanskodemokratická strana. Z politiky definitivně odešel po tzv. aféře Tangentopoli, v níž měla P2 prsty, a v rámci níž byl Forlani obviněn z toho, že má tajné účty v zahraničí. Tento skandál rozvrátil celou Křesťanskodemokratickou stranu a zničil její téměř půlstoletí trvající dominanci v italském politickém systému.
Vyznamenání
- velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 4. dubna 1967[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b ADNKRONOS. E' morto Arnaldo Forlani, l'ex leader Dc aveva 97 anni. Adnkronos [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-29]. Dostupné online.
- ↑ E’ morto a 97 anni Arnaldo Forlani, pezzo di storia della Dc. www.lastampa.it. La Stampa, 6 July 2023. Dostupné online [cit. 6 July 2023]. Je zde použita šablona
{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnaldo Forlani na Wikimedia Commons
- Profil v encyklopedii Treccani
- Profil na Biografie online.it
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Premiéři Itálie | ||
---|---|---|
Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022) |